Vodní dýmky

Historie

Původní idea vodní dýmky pochází z Indie, před více než čtyřmi sty lety, kdy vlastní tělo dýmky zastupoval vydlabaný kokosový ořech a zasunutého dutého stébla trávy (tzv.narcíl).

Arabský svět však přišel s něčím ještě více propracovaným - zhruba v patnáctém století se vyloupla na svět jedna z prvních vodních dýmek (v arabských zemích známá jako hookah a nargile).

Z Indie se dýmka postupem času rozšířila i do dalších částí tehdejšího světa. Nejdříve do Egypta (zde nargíl), odkud pak putovala do ostatního arabských zemí a do Persie. Právě v Persii doznala dýmka výrazných změn.

Rostlinný materiál, ze kterého se váza dříve dělala, byl nahrazen keramikou a místo brčka se začala používat hadice. Po objevu tabáku byla navíc k nádobě přidána bronzová miska (korunka).

Ovšem svou současnou podobu získala dýmka až v Turecku (zde nargíle). Většina zásadních úprav byla provedena v období vlády sultána Murada IV. (1623-1640), kdy byla dýmka na vrcholu své popularity a kdy se stala neodmyslitelnou součástí tehdejších kaváren.

Od té doby se už příliš nezměnila. V západní a střední Evropě a v Americe se dostaly vodní dýmky do širšího podvědomí veřejnosti koncem 19. a počátkem 20. století. Tou dobou byly dokonce natolik módní, že se s nimi dámy z vyšší společnosti nechávaly fotografovat a dýmka se stala na nějakou dobu pravidelnou součástí různých čajových dýchánků.

Později, s boomem cigaret a nástupem rychlého životního stylu, se na dýmku opět poněkud zapomnělo. V dnešní době u nás ovšem prožívá svou druhou renesanci, také díky vzniku velkého počtu čajoven a podobných zařízení.

Princip vodní dýmky

Princip samotný je poměrně jednoduchý.

Tím, jak člověk nasává, je kouř ze spalovaného tabáku hnán trubicí, která se nachází uvnitř kovového těla dýmky, do dolní části, tedy do vázy s vodou.
Protože vyústění trubice se nachází několik centimetrů pod úrovní hladiny vody, tvoří se vzduchové bubliny, které obsahují kouř. Jak stoupají k hladině, kouř se ochlazuje a čistí od různých nečistot. Poté je nasáván do trubice, která je propojená s šlauchem.

original from www.thehookah.com

Návod

Naplňte vázu vodou přibližně do dvou třetin (resp. tak, aby byla spodní část kovového těla asi 3 cm pod hladinou)

Zasaďte kovovou část krouživým pohybem do nádoby. Můžete si pomoci gumového těsnění.

Do spodní části kovového těla zasuňte šlauch. Dejte pozor, aby byl spoj dobře utěsněný. Vyzkoušíme funkčnost položením ruky na korunku a vchnutím cítime podtlak.

Nasypte tabák do korunky tak, aby byl pál milimetrů pod jejím okrajem (asi 2-3 mm). Tabák příliš nepěchujte, ať neucpete korunku. Tabák musí být natrhaný.

Připravte si čtverec alobalu (může mít i dvě vrstvy - zpomalí to pálení tabáku), kterým pak přikryjete horní část korunky a přimáčknete.

Špendlíkem nebo jiným ostrým předmětem udělejte do alobalu malé dírky. Doporučuji spíše více malých děr.

Rozžhavíme uhlík a položíme na alobal. Je lepší uhlík rozpůlit, obě části položit na okraj korunky a postupně, jak se tabák spaluje, je posouvat směrem do středu.

Etiketa

Nikdy si nezapalujte cigaretu o uhlík. Obecně je to považováno za nezdvořilost.

Dýmka patří na zem, ne na stůl. Je to, mimo jiné, také kvůli stabilitě. Vyjímkou jsou malé vodní dýmky, u kterých je postavení na stůl značně pohodlnější.

Držte náustek v pravé ruce. V některých zemích je levá ruka považována za nečistou.

Když dokouříte, hadice se většinou nepodává dál, ale pokládá na stůl. Pokud hadici přece jen podáváte, pak ji držte pravou rukou a náustkem otočeným směrem k sobě.

U dýmek se dvěma a více šlauchy se nikdy netahá ze všech současně. Naopak - pokud nejste zrovna na řadě, ucpěte náustek prstem, ať nedochází k nadměrnému ředění kouře vzduchem.

Pokud kouříte cigarety, nikdy nepoužívejte talířek vodní dýmky jako popelník!

V čajovnách, kavárnách a restauracích, kde se dýmky kouří, kolem sebe nezpůsobujte zbytečný rozruch. Narušuje to atmosféru, kterou si třeba ostatní lidé chtějí vychutnat více, než vy.

Tabák do vodních dýmek
Uhlíky pro vodní dýmky

Zpět na rubriky